Stručná historie a význam zeměměřictví

Od poloviny 18. století dochází v Evropě k rozvoji podrobného mapování většinou pro vojenské potřeby. Vyvíjí se mapovací metody a techniky zobrazování reliéfu. Zpřesňuje se tvar zeměkoule, pro založení spolehlivého a přesného geodetického základu se začínají užívat trigonometrické sítě. Vedle vojenského mapování se v Evropě využívá zeměměřictví také při katastrálním mapování. Nově sestavované katastry nemovitostí převážně od začátku 19. století již často vznikaly na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla. Bylo tomu tak i u nás na území tehdejší habsburské monarchie.

Další rozvoj zeměměřictví v 19. a 20. století byl v souladu s prudkým vývojem techniky ve všech směrech. Vedle stále spolehlivějších metod pro určení polohy a jejího zobrazení na mapě či vyjádření pomocí souřadnic se zdokonalovalo i prostorové určení bodů. Spolu se zpřesňováním tvaru Země, kdy zemský elipsoid je nahrazován složitěji definovaným geoidem, dochází také ke spolehlivějšímu určování nadmořských výšek. Následně tak je možné zpracovávat přesnější popis reliéfu. V 1. polovině 20. století pak došlo k významnému pokroku při zpracování topografických map, neboť se začalo využívat leteckého snímkování. Revolučním krokem pro zeměměřictví byla, tak jako v ostatních technických oborech, elektronizace a zejména využití počítačů. Rozsáhlé výpočetní operace, dříve i časově velmi náročné, se mnohonásobně urychlily, významnou úlohu hraje i možnost využití grafiky v produkci a publikaci výsledků zeměměřických prací. Zásadní vliv na nejnovější rozvoj zeměměřictví měla koncem minulého století také družicová geodézie. Z drah satelitů byly počítány nejpřesnější parametry zemského tělesa, nejzřetelnější i pro nejširší veřejnost je však využití globálních družicových polohových systémů. V současnosti nejvíce známý i veřejnosti je systém GPS, vedle dnes už běžného využití například pro navigaci v silniční dopravě umožnil určování polohy pro nejpřesnější zeměměřické účely.